Nedávno jsem si vzpomněl na časy,kdy jsem začínal poznávat svět čaje. Pracoval jsem v čajovně a občas s jistou nadsázkou(ne tak malou) říkám, že když jsem zrovna nepil čaj, tak jsem o něm mluvil, četl nebo psal... Jedna věc mě ale zarazila, jak jsem to vlastně mohl vydržet?
Obvzláště teď, v době "karantény", tráví asi nejden čajepič spousty času nad konvičkou a tak mě napadlo, že se podělím o jednu úvahu o opíjení se čajem.
Když si dnes vybírám čaj, tak jedním z nejdůležitějších kritérií je, abych se cítil po čaji líp než před ním. Zní to jako banalita,ale když jsem tomu věnujete trochu víc pozornosti,možná budete překvapeni k čemu dojdete.
Občas mám pocit, že je vžitý stereotyp,kdy je čaj považován za neskonalé blaho a lék. Upřímně nemám pocit, že by mi bylo po jakémkoli čaji lépe, to rozhodně ne. Jaká je asi pravděpodobnost, že mi bude jakkýkoli čaj dělat dobře?
V čajovně jsme vypili denně hektolitry čaje a čím víc ho bylo, tím jsme měli pocit, že je nám líp. Dnes si říkám, že kdyby to bylo třeba víno, tak jsme dávno umřeli na otravu alkoholem. Jeden můj oblíbený
bloger, v jednom ze svých článků říká, že čaj je droga a on se přece nechce předávkovat. Nemusíte to uznat, ale něco na tom prostě je....
Čajů, které se mnou opravdu souzní není mnoho. Za každý takový čaj mám ale opravdovou radost a jsem vděčný. Jeho pití je natolik uspokojivé, že mi jeden dva takové čaje denně bohatě stačí. Takové seanci dám více pozornosti, času a to jak známo nese ovoce....
Příjemný model, který mi sedí v těle a nechá mě v klidu: Su Traditional charcoal roasted Dong Ding
