In love with gyokuro

Do berouna na lov

PS: keramické trhy jsem si dovolil z reportáže vynechat....stánky, lidi, hrnky: kdo byl zná a kdo nebyl, tomu doporučuji někdy vyrazit

První autoportrét

Spíš obraz

Spojené království

Aneb to vše žije u nás doma na stole:

 

roj vidliček

 hledač ztracených lodí

 

hyperrealistický model vlny oceánské

mělčina s dalšími tvory v pozadí

Povrch nepovrch

 

Jaro v černé

Jaro je snad už tady a s ním i první letošní čaje. 

Začala vonět i Země-hlína.

Zklidnění  starším shou puerhem.

zpěv ptáků

vůně květů

po dlouhé zimě

Věcičky na stole

Snažím se, aby moje cha xi byly vždy co nejjednodušší. Dnes ráno jsem si ale uvědomil, že můj domácí čajový stůl se stal menší sbírkou artefaktů...

 

 

Uschlé květy slunečic jsou krásné a dávají semínka. Od jógína se učím nespěchat. Kamínky jsou zemí samotnou. Oříšek a pampelišky se zhostily zvěstování podzimu. A tu snítku březové kůry si nechávám na poslední chvíli, kdyby zaskomíral vnitřní oheň....

za všechny děkuji

Nebe a pytlík

Nebe a pytlík

Nebe a dudy                                                                                                         

 Čína a albert

Barvy ulice

V Číně jsem se cítil jako nový člověk od rozbřesku až do tmy. Nebylo to jen okouzlení čajem, ale celé týdny jsem si připadal jako v "Alenka říši divů". 

Každý okamžik byl nasycen novými barvami,tvary, zvuky, chutěmi....nenáchazel jsem tu a tam něco zajímavého, ale každá vteřina byla živoucím obrazem.

Občas jsem takovou malbu času zaznamenal. Fascinovaly mě zašlé vchodové dveře, oprýskané omítky - čas a svébytnost v celé své kráse.

Byl jsem na chvíli novým člověkem: zkušenost, kdy nefunguje prakticky nic, co znám. S ničím ,čím jsem byl obklopen, jsem neměl žádnou zkušenost.

Číňané se málokdy dívají do očí. O jazyku ani "nemluvím". 

Jedině takový "nově narozený člověk" si mohl užít všednost ulice i lidské nepochopení, prach a zaplivaná bistra. 

Doufám, že se budeme se moci potkat na jejich výstavě, pro kterou teď hledám vhodné prostory ?