neděle 29. března 2020

Sladkost umami





V tomto článku bych se chtěl zaměřit na dvě chuti. Je to sladkost a umami. Často jsou zaměňovány nebo je jejich rozdílný charakter opomíjen. Jednou ze složek umami je samozřejmě výrazná sladkost a sám mluvím o čajích typu gyokuro jako o hutném a sladkém čaji. Teď je ale na čase, na to zásadní "ale".





Technicky vzato je zásadní rozdíl mezi umami a sladkostí vidět na receptorech, které dané chuti vnímají a chemických látkách, které dané chuti obsahují.





      Receptory vnímající sladkost jsou jiné, než ty které vnímají umami. Což podle mě opravdu nahrává tomu tyto dvě chuti rozlišovat.




Z pohledu chemického složení je sladkost zprostředkována většinou sacharidy, popřípadě u umělých sladidel jinými látkami. Umami je dílem aminokyseliny: kyseliny glutamové nebo její soli. (V mé poznámce pro tento článek stálo - cukr - sůl: rozlišit kámo neasi.)





Koneckonců onen propastný rozdíl mezi těmito chutěmi je vidět napříkladv rozdílu v přípravě čaje typu sencha - gyokuro. Umami gyokura vyžaduje výrazně nižší teplotu louhování oproti sladkosti sencha.





Stejně tak jako vnímám mnoho odstínů sladkosti, tak není jen jedno umami. Umami nám nabízí svěžest a sladkost jarního dezertu s květy sakury, jiné naopak připomínají vařený kukuřičný klas s máslem a dobrou solí. Bavme se u pití čaje, kávy, vína, vody a vnímejme ty jemné nuance, je to radost.







Přeji vám jaro plné sladké radosti.





středa 25. března 2020

Sencha Michiko





líbezná stíněná sencha


mám rád ten plný pocit v ústech...záplavu umami


kulatý šperk, který ukulo jaro



úterý 24. března 2020

Jak pít méně čaje

                    Nedávno jsem si vzpomněl na časy,kdy jsem začínal poznávat svět čaje. Pracoval jsem v čajovně a občas s jistou nadsázkou(ne tak malou) říkám, že když jsem zrovna nepil čaj, tak jsem o něm mluvil, četl nebo psal... Jedna věc mě ale zarazila, jak jsem to vlastně mohl vydržet?
           Obvzláště teď, v době "karantény", tráví asi nejden čajepič spousty času nad konvičkou a tak mě napadlo, že se podělím o jednu úvahu o opíjení se čajem.


             Když si dnes vybírám čaj, tak jedním z nejdůležitějších kritérií je, abych se cítil po čaji líp než před ním. Zní to jako banalita,ale když jsem tomu věnujete trochu víc pozornosti,možná budete překvapeni k čemu dojdete.
             Občas mám pocit, že je vžitý stereotyp,kdy je čaj považován za neskonalé blaho a lék. Upřímně nemám pocit, že by mi bylo po jakémkoli čaji lépe, to rozhodně ne. Jaká je asi pravděpodobnost, že mi bude jakkýkoli čaj dělat dobře?


         V čajovně jsme vypili denně hektolitry čaje a čím víc ho bylo, tím jsme měli pocit, že je nám líp. Dnes si říkám, že kdyby to bylo třeba víno, tak jsme dávno umřeli na otravu alkoholem. Jeden můj oblíbený bloger, v jednom ze svých článků říká, že čaj je droga a on se přece nechce předávkovat. Nemusíte to uznat, ale něco na tom prostě je....


             Čajů, které se mnou opravdu souzní není mnoho. Za každý takový čaj mám ale opravdovou radost a jsem vděčný. Jeho pití je natolik uspokojivé, že mi jeden dva takové čaje denně bohatě stačí. Takové seanci dám více pozornosti, času a to jak známo nese ovoce....












Příjemný model, který mi sedí v těle a nechá mě v klidu: Su Traditional charcoal roasted Dong Ding