Jsem milovníkem sencha a hojotea zatím nemá konkurenci. Sencha z výběru pana Akiry Hoja je opravdu výjimečná a rozhodně ji doporučuji vyzkoušet. Jeho filosofie nesleduje mainstreamové trendy jako naprostá většina prodejců, a tak jde o zcela odlišný druh zážitku.
Lístky nás přenesou do středního Japonska, do prefektury Gifu, se kterou nemám žádné zkušenosti. Vesnička Kasuga je pro Japonsko výjimečná tím, že se zde nepoužívají jakékoli pesticidy. Občas se totiž stává, že postřik v sousední zahradě může zkazit veškerou snahu o získání bio certifikace.
V Číně se o starých stromech mluví každou chvíli. Většina puerhů se prodává s označením Gushu, ale že i v Japonsku se dají objevit staletí staré stromy, se už jen tak nedočteme. V této vísce se prý nacházejí i tři sta let staré stromy. Přednosti vyššího stáří stromů, které vyrostly ze semínek jsou dvě a proto nese označení zairai.
Během desítek let růstu si čajové stromy vybudovaly výrazně hlubší a hustší kořenový systém. Ten je zodpovědný za čerpání vody a minerálních látek.
Druhou je genetická, potažmo chuťová, rozmanitost keříků. Nejedná se o klasické klonování-řízkování keřů, které jsou díky stejné matečné rostlině prakticky "totožné". Odlišnost stromků je například komplikací při sklizni, protože neraší ve stejnou chvíli, ale jejich rozmanitost je i předpokladem pro vznik výjimečného čaje.
Zdánlivě nedbalý vzhled lístků, by zřejmě kdejakého milovníka japonských čajů nezaujal. S vůní to už bude nejspíš naopak. První přivonění nám nabídne velmi harmonickou a lehce nasládlou vůni. Je velmi bohatá a přesto jemná. Kasuga nabízí také obvyklou svěžest, ale zcela jiného typu s patrnými náznaky květin a vanilky.
Během tvarování a třídění listu se u tohoto čaje nedbalo na moderních požadavcích. List je lehce rolovaný oproti současnému trendu co nejpevněji svinutých jehliček. Poškození vzniklé tlakem na lístek vede podle p. Akiry k příliš rychlému uvolnění chuťových látek. Čaj pak nemá "sílu" pro více násobné zalití, protože se jejich většina uvolní s prvními nálevy. Osobně bych neřekl, že počet nálevů je přímo závislý na tvarování listu, ale jistě má svou roli.
Dalším překvapením by u kvalitního čaje mohla být přítomnost řapíků, které nejsou zcela vytříděny. Když hodnotím vzhled, často se zmiňuji nakolik jsou jehličky pevně svinuté, jestli jsou lesklé a dobře vytříděny. Třídí se příliš drobné nebo staré lístky, jakýkoli cizí materiál a stonky. Řapík je považován za nežádoucí a méně kvalitní oproti lístku a tak se s ním ve finálně zpracovaném čaji sencha prakticky nesetkáme. Existuje však typ japonského čaje, který se jmenuje kukicha a obsahuje výhradně žlutavé stonky. Kukicha je sice ceněna méně než sencha, ale chutí jí může leckdy směle konkurovat. Přítomnost stonků neodpovídá soudobým estetickým standardům, ale v šálku se osvědčují.
Jít proti proudu a očekávání druhých nemusí být jednoduché. Ve světě obchodu to může vést ke krachu, nebo se to naopak stane vaším nejlepším marketingovým lákadlem. Leckdy se jednotlivé kroky zpracování jeho čajů řídí dle nestandardních přání p. Hoja. Producent má méně práce s rolováním, tříděním, cena materiálu je tedy menší, ale i zajímavý příběh je na světě.
Aroma v různých podobách je jedním z jazyků, kterým k nám čaj hovoří. Vůni listu a nálevu věnuji značnou část své pozornosti. Mnohdy se u japonských čajů stává, že list po prvním nálevu ještě hezky voní, ale s dalším zalitím veškerou atraktivnost ztrácí. Aroma lístků se u tohoto čaje neztrácí a je to jeden z čajů, který vás mile překvapí svou výdrží.
Často bývá japonskému čaji vytýkáno, že vydrží jen málo nálevů. Nesdílím názor, že by to bylo stinnou stránkou japonského čaje jako takového. Je to ukazatelem pro jakýkoli čaj, že v něm není dost síly, ať už je z Číny nebo Japonska. Tento čaj je výjimkou i v tomto ohledu.
Zdroj: Hojo Tea
Foto: Panda humus-mandarinková
